Dvanáct vládců Tě sleduje. Ha.

Adalbert Magnus

Včera v 20:22 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
~
Vlčí anděl, modrá krev
Struny harfy, v dáli zpěv

Lupus magnus, cherubín
Sám se jen tak nechlubí

Nový princ se narodil
Aby se tmář nevrátil

Aby rod šel hrdě dál
Boje víc už nehledal

Vlčí krev, zpěv anděla
Povstal fénix z popela
~
 

Démanty

Neděle v 20:41 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Rozkvétá zde ratolest
Plápolají ve tmě svíce
Pokračuj dál přes bolest
Vzdát se bolí o to více

Krutý, krutý podzime
Společně a přesto sami
Kde nakonec skončíme
Démant skrýváš pod řasami

Odněkud někam

Čtvrtek v 15:00 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Okusit kapku živé vody
V posmrtném tichu mezi hroby

Věříme, ač je to k nevíře
A lidskost mění se ve zvíře

Být v prázdnu stopou po radosti
Násilím ze strachu z krutosti

A i když víme, co vše smíme
V písních pravidla obcházíme

Každý náš záměr jsou nehody
V objetí oběti svobody

Jak ptáci světem vypuštění
Jsme sami sobě odpuštěním
~
 


Zpátky

29. srpna 2017 v 20:40 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Bílý palác
Moje sídlo
Pohladilo
Mě Tvé křídlo

Zlaté letky
Co se třpytí
Jsou teď smyslem
Mého bytí

Zlaté oči
Bodají mě
Zahříváš mě
V tuhé zimě

Všichni myslí
Že mi patříš
Jenže Ty se
Nevyjádříš

Hříva Tvoje
Srdce skrývá
Všechno mi už
Tak nějak splývá
~

Tisíc snů

26. srpna 2017 v 10:37 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
ஜ══════════ஜ۩۞۩ஜ══════════ஜ
Stojí, stojí zrcadlo
Nejmocnější brána
Co když nejsem naživu
Jsem ta druhá strana

Čeká na nás krásný svět
Svět nebes a lesů
Povídám všem za sebe
Tisíce snů nesu

Mluví skrz mě dějiny
Jak životy skloubit
Čas se krátí a já chci
Do zrcadla vstoupit

Možná, že ta dívka v něm
Chce mi nechat odkaz
Třeba jednou dojde mi
Že já jsem ten odraz
ஜ══════════ஜ۩۞۩ஜ══════════ஜ

Zvlčelost

24. srpna 2017 v 21:24 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Vyju... zpívám pravdu
V nejtmavší hodině
Kdo nesnáší vlky
Ovce má v rodině

Andělé odjinud
Občas si jich všimnu
Z domova mávají
Pějí vlčí hymnu

Teď už víš, kým já jsem
Mlha kolem zřídla
Zvlčelá modrá krev
Odkrývám svá křídla

Co vše z nich jen sálá
Vznešenost, svoboda
Čekám, až přijde čas...
...Vesmírná dohoda

Prosím, nenaříkej
Když ztratíš mě v šedi
Krm vlka jak jen chceš
On vždy k lesu hledí
~

Ozvěna

17. srpna 2017 v 16:14 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
xxx

(Už je to dávno…
Myslím…)

Před očima mi hoří města
Kam zavedla Tě Tvoje cesta?

(Chci to vědět…)

A zároveň nechci, jsi už pryč
Však zanechala jsem Ti svůj klíč

(Kde je mu teď konec..?)

Vím to, navěky budeš můj svět
Tehdy, dnes… už je to třináct let

(A nic se nezměnilo...)

Dnes v noci seděli jsme spolu
Společně u jednoho stolu

(Letmé pohledy, jako tehdy…)

Na velké nebeské hostině
Ani jeden nejsme na vině

(Vím, jak to bylo…)

Žárlivé samozvané dámy
Postavili zeď mezi námi

(Zahnaly nás do kouta…)

Snad příliš slabí, příliš mladí
Než aby byli kamarádi

(Slabí na to říct pravdu… my všichni)

Teď po letech stojím před Tebou
A zas… zase mi Tě odvedou

(Sejdeme se vůbec někdy?)

Bylo to tak křehké, tak čisté
Vše zapsáno v palmových listech

(Nevěděla jsem, co s tím...)

Jak jen skončí ti lásky vrazi
Odpusť mi, strašně mě to mrzí

(Nedokázala jsem tomu zabránit...)

Něco moje srdce vyřízlo
Mrzí mě, že nám to nevyšlo

(Je mi to strašně líto…)

.

xxx

Tmavě modrá

13. srpna 2017 v 12:42 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
V jistotě naladěn
Na moji notu
Po tělech stékají
Krůpěje potu

Hltám Tě neklidně
V upírské noci
Koupem se v temnotě
Jako dva cvoci

Vibrace bezpečí
Vlní se vzduchem
Svoji jsme, konečně
Tělem i duchem

Modrá je magická
S kapkami vína
V něčem už změnil ses
I já jsem jiná

Ve svitu měsíce
Duše se třpytí
Věří, že nahoře
Najdou se, chytí

Ztrácí se ve hvězdách
Nemají šanci
Své touhy tutlají
Jsme jen dva psanci

Vandráci ve světech
Kde už nic není
Domov jsou vzpomínky
Stále se mění

V té noci upírské
Pravda mě zebe
Na čem teď záleží?
Máme jen sebe

Hltám Tě bez zábran
Asi jsme dobří
Nečekám na povel
Zalknu se modří
~

Pokorné vrbě I.

5. srpna 2017 v 20:07 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Zdravím Tě, Vrbo Pokorná
Ač nejsem zrovna hovorná
Tobě chci pár slov věnovat
Pakliže o to budeš stát

Zasloužíš si moje slova
Dnes i zítra, pořád, znova
Jako hrsti drahých kamenů
Snad si brzy vzpomenu...

...Na to, jaké to kdysi bylo
Jak se nahoře v nebi žilo
Jak jsem i já žila kdysi
Než objevila jsem svou misi

Teď ploužíce se tiše davem
Hledám, jak žít se svým stavem
Křičím tak, že nikdo neslyší
Se svým druhým já - abatyší

Už dávno nehledám tu cestu
Odevzdávám se radši městu
Čekám, až mě strhne proud
Před nejposlednější soud

Hledám jen, komu se otevřít
A než na sebe zanevřít
Chci se raději naučit si věřit
Přestat se s každým pořád měřit

Vím, že nemáš pro mě radu
Klidně zůstanu dále vzadu
Vím však, že přijde jeden čas
Kdy všem budu muset dát svůj hlas

Rozeznít nitro a dát jej všem
Odhalit pravdu, spasit zem
Jak jen lidem snést to nebe
Když nejsem schopná spasit sebe?

Přiznám se - nechci odpovědi
Spíš přirovnávám Tě ke zpovědi
K dobrému příteli, ač neznám Tě
K neznámé vesmírné konstantě...

Měj tedy mír a lásku v duši
Dobrá vrbo, dobrý muži
Snad začneme si věřit oba
Než nastane naše doba
~

Vítej

3. srpna 2017 v 10:10 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Vzplanu
Znova
Na ploše
Pod hejny ptáků

Koupu
Duši
V objetí
Tvých vlčích máků

Vítám
Sílu
Jasný zrak
Hedvábné šaty

Teď jsme
Celek
Mé ruce
Tvými jsou hřáty

Těším
Vesmír
Jeho stín
Spleten ze stesků

Znova
Vzhůru
V doteku
Zlatých paprsků

Kam dál