Dvanáct vládců Tě sleduje. Ha.

Krása

6. listopadu 2017 v 17:34 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
V paprscích slunce
Tvoříme světy
Od paní duhy
Barevné květy

Až měsíc zhasne
Tu modrou krásu
Najdeme v tichu
Hlasy všech hlasů

Slyšíme vítr
Když stěny boří
Odkaz všech předků
V nás navždy hoří

Hrdě nasedám
Do sedel koní
Podkovy štěstí
Pro všechny zvoní

Odhalím tělo
Rozpustím vlasy
Naplním ráda
Oceán krásy

A kdo rád zpívá
Tančí či tvoří
Přidá pár kapek
Do světa moří
 

Slib

31. října 2017 v 16:29 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Až na dřeň našich tvrdých kostí
Zaháčkovaní v minulosti
Tam v podvědomí věční hosti
Dokud zla nebudeme prostí

A nyní opět, zas a znovu
Hledáme cestu, kudy domů
Z Atlantidy zpátky Lví bránou
Kazajkou z těl zdmi obehnanou

Jak ryby ve vesmírné síti
Hledáme smysl svého žití
Nevědomostí značně zbití
Unášení ve vlnobití

Ve slibu držet se za ruce
Do poslední chvíle nevzdát se
Najít se jak pár kapek v moři
A věž se ničí, věž se boří

Nabrečeli jsme oceány
Ty, co už byly přichystány
Jsme v bezpečí všech našich citů
Dokud tvoříme realitu
~

Cosi

28. října 2017 v 19:39 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Být.

člověkem dvou tváří.
Magdalena Máří.

Snít.

o bažinách smutku.
věčnost za minutku.

Tiše.

čekej na znamení.
i když tam nic není.

Schovej se za závoj
 


Nevěřím.

20. října 2017 v 13:29 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
Nevěřím na nekonečno.
Tečka.

Jestřáb

13. října 2017 v 15:53 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Kdesi v lese na svém trůnu
Sedí víla, luna v lůnu

Půlměsíc jí hrdlo drtí
Je divákem vlastní smrti

A už vítá ji svět snový
Tu zhlédla se v jestřábovi

Až teď tuší, co má v duši
Bezbřehost jí vskutku sluší

Vlétla oknem jako múza
Vášeň, slast i čirá hrůza

Nevinného políbila
Až pak se mu představila:

"Jsem Tvůj strach z té jámy lvové
Odteď bude všechno nové

Budem jiní. Natrvalo."
A jak řekla, tak se stalo

Kdo ho však jen upozornil
Na ty, co jsou ohnivzdorní?

Nevědomost byla v plánu
A tak, až se vzbudil k ránu

Poznal, že strach z jámy lvové
Způsobí, že jestřáb klove
~

Zapomeň

8. října 2017 v 21:14 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Být jen tím, kým chci já sama
Z lásky živá, jsem však drama
Pusto, prázdno, smrt tak mladá
Tvoje nic na moje záda
Tak těžké a úzkostlivé
Ticho a tma. Pomoc… chci ven

Ač nic nevypadá slavně
Vše, co cítíš, je vždy správně

Nehrát si na detektivy
Odfiltrovat cizí vlivy
Čekám blesk po stovce hromů
V pařezu korunu stromu
Mezi zdí a prázdnem tření
Nehledej tam, kde nic není…
~

Lázeň

29. září 2017 v 22:37 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Až padne noc, na temné hůrce
Naleznu si mírotvůrce
Aby udělal za mě práci
Jen tma, svist a mlžní ptáci
Ty planoucí a slizký hnise
Poroučím Ti, skálo, hni se
A právě… když nejde všechno hned
Už ze dvou ňader teče jed
Obraz Saturnu ze dvou tváří
Obalí mě bílou září
V tajných bolestech od léčiva
Každou chvílí jsem už jiná
A kdo ví, které terapie
Jsou zase víc než ty jiné
Jak hrozivý stín proměnit v den
Kudy dovnitř a kudy ven
V nevinnosti chlemtám krev panny
Všechny naděje zažehnány
~

Vínová

23. září 2017 v 16:40 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Hltám Tě, polykám
Kapičky vína
V hlubinách vesmíru
V hlubinách klína

Čekám Tě, vítám Tě
Vrátil ses zpět
Ze střípků mé duše
Stvořil jsi svět

Společně, za ruce
Za hrany všeho
Moje já, mé srdce
Součástí Tvého

V objetí posledních
Půlnočních měst
Vínová slévá se
Do krásy hvězd

Sladkobol mění se
Ve sladkou manu
Dokud jsi na Zemi
Já nepřestanu

Adalbert Magnus

19. září 2017 v 20:22 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
~
Vlčí anděl, modrá krev
Struny harfy, v dáli zpěv

Lupus magnus, cherubín
Sám se jen tak nechlubí

Nový princ se narodil
Aby se tmář nevrátil

Aby rod šel hrdě dál
Boje víc už nehledal

Vlčí krev, zpěv anděla
Povstal fénix z popela
~

Démanty

17. září 2017 v 20:41 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Rozkvétá zde ratolest
Plápolají ve tmě svíce
Pokračuj dál přes bolest
Vzdát se bolí o to více

Krutý, krutý podzime
Společně a přesto sami
Kde nakonec skončíme
Démant skrýváš pod řasami

Kam dál