Dvanáct vládců Tě sleduje. Ha.

Kolo, kolo mlýnský

Dnes v 10:15 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Každou noc po kapkách slanou vodu
Daruji bezedné studni
Jsem srdce chaosu, vesmír v bodu
A všichni kolem jsou klidní

Nečekám na povel "teď buď šťastná"
Spíš na vlídné "teď už můžeš"
Možná, že víc než tu svobodu
Chci slyšet: "moje budeš"

Prosím… kde je ta touha milovat
Okamžik jeden po druhém
Musíš vědět, že každý, kdo je chlad
Ten musí jít z kola ven

Nemůžu jen dál třít dvoje mince
A čekat, že se rozmnoží
Stejně jako bránit vlastní srdce
Tím, že ho nechám pod noži

Už moc nevím, jak s láskou naložit
Má duše je asi mladá
A pod tíhou svíravé bolesti
Jako by praskala záda

Ach… Kam s tou vší něhou, kam jenom s ní?
Bezesné noci mi vládnou
Snad vydržím, než mi zaslouženě
Andělé do klína padnou

Největším darem jsou mantinely
Největším trestem ticho slov
Největším hříchem je ležet jen tak
Když vlci přejí šťastný lov

Nikdy jsi neviděl ten oceán
Něco v Tobě mě odmítá
Kéž by ses ve mně jednou utopil
Ať víš, co je být zabitá

Každou noc potoky slané vody
Bezednou studnu dál plní
Až jednou se zvedne vlna z moře
Snaž se, ať svezeš se na ní…
~
 

Přání

Pondělí v 9:18 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Bez nadhledu nevidíme
Jak je všechno spojené
Strach a bolest z nevědomí
Shlukuje se do jedné...

V inkarnaci nevnímáme
Celou plnou skutečnost
Proto naše hladné duše
Jen málokdy mají dost

Většinou už neslyšíme
Jak nás vesmír volá blíž
Jeho smysl nechápeme
Chceme radši tichou skrýš

Vší silou se dál bráníme
Každé další nehodě
Nevědouce, že nás vede
K nekonečné svobodě

Kéž by v srdci všech těch lidí
Zas jistota zaplála
Aby se i bytost malá
Už nikdy víc nebála

Z břehu křeče na břeh něhy
Pluje božská pramice
Kéž by láska všech těch lidí
Nepoznala hranice

~

Kotva

14. července 2017 v 15:15 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Zázraky, jež vídám denně
Jako mnich, co medituje
V chrámu domova

Na vesmírném kolotoči
Tisíc očí, vše se točí
Nejspíš doslova

Snad není to zakázané
Žít vědomě dokonale
A i kdyby…

Nelze žíti bez neřestí
Když patří i k mému štěstí
Dělat chyby

Vědět, co se všechno stane
Ochutnávat nepoznané
Tam a zpět

Prolétávám vzhůru houštím
Až se bojím, že opouštím
Tento svět

~
 


Pomíjející

7. července 2017 v 14:15 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Nahoře ve věži
dívka schovaná
..Co na tom záleží

Jenom symbolů změť
které neznamenají nic
stejně jak celý svět

Drží svého syna
za ruku; oba ví...
Není to jejich vina

Muže rudých hávů
už slyším na schodech
Dnes večer jsou v právu

Jeho tajně spoutají
Ji zabijí za pravdu
Nic lepšího neznají

Pamatuj, synu, čí jsi
Tiše si do duše
Schovávám svoje spisy

Životem šťastně ubití
Smíření... Loučí se navěky
Přec za chvíli se uvidí...
~

Přiletěl...

25. června 2017 v 19:29 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
...
v čele
stáda pegasů

na kometě
jejím ocasu

z Andromedy
dítě hvězd

archonti hlásají
tuto zvěst

po zemi bude
hrdě kráčet

ve studni vědění
ruce máčet

ohnivým mečem
protne žal

na pegasovi odletí
zase dál
~

Hra nesmírná vesmírná

17. června 2017 v 13:40 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Ta rychlost...
Nestíhám sledovat
Snad Vesmír
Si jen chce hrát

Poslední lampa
Venku zhasne
Vše se třpytí
Vše se stává jasné

Společně
Cestou spletenou
Usměj se
Jdeme za Tebou

Slzím dojetím…
Tolik něhy, lásky nesou
Ke mně, k nám…
I ti, co tu dávno nejsou

Vše se mění
Nestíhám sledovat
Vše je v pořádku
A já chci si hrát ~

Někdy, někde

13. června 2017 v 11:07 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Bylo to včera či tisíc let zpět?
Byli jsme a stále jsme
někdy, někde...
Záleží na tom, když patří nám svět?

-Stojíc sami proti armádě, co začla se chvět-

Realita snů či reálný sen?
Když kdysi našli jsme se
uprostřed pravdy
mezi vším tím chaosem

-Tak blízko už je naše zem-

Dnes je to, co bylo a bude
Nedělám nic, jenom se dotýkám
konečkami prstů toho, co znám
Někdy, někde, a takřka všude...

-Každá buňka Tvého těla mě vede-

Realita snů či reálný sen?
To jen našli jsme se
přesně ve středu
mezi mým a Tvým odrazem

-Tam, kde víc než doma jsem-
~


Smrt

7. června 2017 v 17:50 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Rakev její otvírají
havran sedí na okraji
Důvod smrti? Pošla žalem
vlastní tělo bylo darem

U rakve se slétá harém...

Horkokrevná, tělo chudé
Kdo jen ví, co z ní teď zbude
Dívka mladá s líčkem rudým
zabily ji vlastní pudy

Nejtemnější dravé zrůdy...

Zůstaň tiše, zakryj slzy
příliš pozdě přišlo brzy
Vítr tiše pravdu šeptá
Pro ty zrůdy věčně bitá

Nejsem nikdo důležitá...

Jen dál, jen dál

6. června 2017 v 11:32 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Triumf v nebi nad námi
S ~Vozem~ mezi hvězdami
Rychlost, krása, směr a změna
Vesmír, koně, muž a žena

Pevnost držím s ~Králem Mincí~
Dávno nesním o třech princích
Byl několikrát otřesen
Přec jistota a pevná zem

~Kluk Pohárů~ - svoboda
Pochopení, obroda
~Kluk Mincí~ tu stojí s ním
Víc než dítě už v něm zřím

~Šest Pohárů~ - rozkoš bytí
~Šest Mincí~ - dar, rybka v síti
~Rytíř Holí~ vášeň nese
Teatrálně tvářit chce se

A to všechno shrnul ~Svět~
Pod námi tu bude bdět
~Spravedlnost~ nad námi
Jsme zas mezi hvězdami
~

Po špičkách

5. června 2017 v 9:05 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Žízním
jak velbloud po vodě
Šílím
po starém životě

Padám tam
kde není směru
K osudu
mám nedůvěru

I krkavci
se mě ptají,
proč kvůli mně
všichni umírají

Kéž bych se mohla
přidat k nim
Být jen ozvěna,
prach a dým

Závidím těm,
co vědí kudy..
Není láska
jsou jen pudy

Instinkt boje
o přežití
Loutkolidé
rozpačití

Chodníky
dlážděné z krucifixů
Sejdeme se
někde u matrixu

Procházím
velkoměsto márnic
Vnímám
že nevnímám už nic

Kam dál