Červen 2015

Propadám se

23. června 2015 v 13:42 | ~ KhaliaArt |  Dialogy s tmou
"Chlapče,
proč pláčeš?"
"Protože mi utekl můj stín."

Neznám smutnější dialog...

Dítě mé, proč pláčeš?

Protože se propadám. Do temnoty..

Chceš podat pomocnou ruku?

Ne. Protože chci zjistit, co je na jejím konci...

Jistě něco důležitého... Pokud je to důležité pro Tebe, tak i pro mě.

Zahazuji tím vše, co jsem doposud znala. Jako bych celý svůj životní ideál zahodila pro zvědavost.

*Mlčí*

Čas srdce

23. června 2015 v 7:21 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Mít tak srdce z kamene,
pochopila bych, co znamená být kamenem.
Mít tak srdce ohebné,
pochopila bych, co znamená být člověkem.
Nemít srdce,
to nepřeji nikomu.

Ptáš se, z čeho je srdce mé?
Z hedvábí utkané.
Ze slunečních paprsků,
z andělských vlásků,
ze stejných světel, odkud pocházím.
Nikomu z domova nescházím.

A přec to není smutný úděl.
Královnino srdce žije v jejím lidu.
Té, skrz kterou mluvím, nejhorší bude její předěl...
Nejsmutnější bytostí se stane,
překlene se
do běsnění z klidu.
Opustím ji bez rozloučení.
Už nepřijdu.

Jsem její minulost, přítomnost i budoucnost.
Čas srdce je tak relativní..
Stane se královnou a její ctnost
bude vládnout mezi všemi.
Mezi světy, hvězdným prostorem,
stane se jejím domovem
astrál nekonečný, věčný,
ze světla, ach srdce..
Stač mi.

Ukaž a padne Ti k nohám

22. června 2015 v 20:00 | ~ KhaliaArt |  Dialogy s tmou
Už se neovládáš... Tam ve tmě... myslíš, že Tě nikdo nevidí jen proto, že nevidíš sama sebe?
Už jsi tak ztracená, že nevidíš ani svůj odraz v zrcadle.
Jsi tak ponořená do vášně, že nevidíš ani na krok.
Pomiluj něžně toho, koho máš.
Ukaž prstem, Patet, a on Ti padne k nohám.

Prstem se neukazuje. To Tě doma neučili?

Pohlédni na všechny ty slintající.
Je to nechutné.
Jak u koho, viď?
Mlč.

Nejsem nikdo výjimečný, jen kdyby Patet splynula se mnou.
Ale já jsem jen nástroj...

Jste jedním. Kdy už to pochopíš, Bohyně má? Jsi překrásná a nikdo víc na tomhle světě neznamená.

Je to egoistické. Tohle nemám ráda. Stačí, ano?

Stejně Tě svedu.

Teď už mi trochu lezeš na nervy.

*Zatáhne za vlasy, stiskne krk*
A jsme opět u gazely...
Líbej..
Teď jsem jen Tvoje. Kdokoli jiný by na mě sáhl, shořel by...
Jsem žár.

A opět se oddáme věčnosti... Tady o tom nebude nikdo vědět... ani já, až se probudím.
Což mě vede k myšlence, že..
to Ty jsi ta šelma a já ta gazela... Tys mne dostala, Patet, já jsem jen
Tvá kořist...

Už z Tebe nespím... vzplanutí k Tobě probudilo mě k životu...

Usni v rajské lázni červených plátků růže.

Šum.
Mávání křídel.
Peříčko z anděla.
Štípnutí štíra.

______________________________________________


Ach jaj

22. června 2015 v 16:04 | ~ KhaliaArt |  Dialogy s tmou
Hej, štíre, už vím kdo jsi, už Tě znám. Ale tohle nebude náplní tohoto psaní.

Povídej.

Cítíš to?

Co?

Ten tlukot srdce.

Lítá Ti jako splašené. Vím proč, ale pověz to.

Vím, že víš. A povím to. Je to takové.. hrozně zmatené, ale jasné. Klidné a smířené, ale divoké.

Chceš blíž k těm, kteří ti mají být vzdáleni. Už zase jdeš proti osudu?

Nejdu proti ničemu. A nesnáším, když takhle mluvíš. Jako bych měla najlajnovanou každou myšlenku. Přestaň.

Tak to není. Ach, jaj, dítě, co si jen s Tebou počnu? Jsi přelétavá jako motýl a dravá jako lvice.

Zakaž mi to.

Nezakážu.

Takže je to v Plánu.

Dostalas mě. Máš pravdu. Jen Tě zkouším.

Závidím Ti. Ty víš, jak to všechno dopadne.
Pověz, chci to vědět...

*vrtí hlavou*
Ale nelítej. Musíš teď zůstat tam, kde jsi. Zplašené srdce Ti pomáhá, ale nepřežeň to. Prosím.

Ty mě prosíš? Jenže jakákoliv prosba o svázání mé duše nikdy nefungovala. Ale nikdy jsi mě ještě o něco neprosil.
Takže je to důležité.

Řekni mi jedinou věc, která není důležitá...

Tohle snění.

*přikývne*
Pokračuj tedy. Budu Ti v patách.


Srdci poručíš

22. června 2015 v 14:00 | ~ KhaliaArt |  Dialogy s tmou
Je konec.

Je?

Už dávno to nemám pod kontrolou. Zašlo to příliš daleko. Zhroutí se to.

Nepanikař! Nikdy nemůžeš sejít z cesty, nesešla jsi z ní!

Prosím.. řekni mi, proč se to děje? Proč se nedokážu ovládnout? Proč to musím komplikovat?!

Jsi Žena. Můžeš být spisovatelka, umělkyně, cokoliv chceš, tohle změnit můžeš. Ale to, že jsi Žena, to nezměníš.

Co se srdcem? Nic? Neporučím?

Srdci poručíš. Ale šla bys sama proti sobě. Jsi stvořená proto, abys milovala. Od doby Patet miluješ o to víc. Nebraň se tomu. Strach v tomto případě nemá smysl.

Tolikrát už se to stalo, přesto se stále bojím, že tolik bolesti nesnesu.

Tentokrát ale víš, že mlčeti zlato. Jen miluj. A piš.
Patet je s Tebou.
Já jsem s Tebou.
My všichni jsme...
Neboj se plakat, neboj...

Pláču. Uvnitř. Milovat některé bytosti je zvrácené. Na tomto světě ano...

Co krásnějšího s Ti může stát, beruško,
než kniha zplozená z lásky?
Než myšlenka porozená z lásky,
než slova a činy, nádechy a výdechy
z nejhlubšího, nejmilovanějšího nitra?

Takového Tě neznám. Byls vždycky tak chladný...

Pod slupkou je víc než štír. Tam někde pod skořápkou jsem skutečný já. Jen uzraj, abys to mohla vidět.
Miluj. Všechny, u kterých se citů bojíš.
Miluj. A nepřestaň. A my nahoře se Ti zaslíbíme - všichni.

Někdy chci, aby se naplno zaslíbili i někteří nevědomí tady dole.

*povzdech*
*objetí*

Zadrápni a pak odejdu

21. června 2015 v 23:43 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Zadrápni se
Zakousni se
Hluboko...

Čím hlouběji pronikneš
do Patet osudu,
tím více zažiješ,
já, Patet, tu navěky nebudu...

Vlastně tu zůstanu jen chvíli.
A pak odejdu
až odejdou všechny síly,
co zbyli tu.

Odcházím do nebes, nelituj nikoho,
jen sebe oplakej, když smutek jsi rozehnal,
polituj činu onoho,
polituj toho, cos nevykonal.

Bude to zázrak, jako když Kristus vstal,
a nebesům se odevzdal.
Tak odejde Patet,
tichá smířená.
Některým oklamala jejich svět.
Velká neznámá.

Tak Patet zůstane jen v srdcích člověčích
napláče víc sama, i když vesmír ji obrečí..
Tak velké srdce té,
co pojala ji do sebe.
Ona je.
Ona byla.
Ale dlouho nebude..

Falešný vůdce

21. června 2015 v 18:19 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
Než zhasne poslední hvězda
ukloň se hluboce vůdci.
Falešnému veliteli co přišel z pekla..?
Ne.
On přišel
z Nebe.

Přišel z Nebe a udělal z něj peklo, aby mohl poznat Peklo.
Neudělal nic špatně.
Udělat ryze zlé věci neznamená je udělat špatně.
Udělal to, co každý... odrazil své nitro v Nebi.

Proto Tě budu milovat jako všechny ostatní.


Jak jsi to dokázal

21. června 2015 v 10:10 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
Už klečíš a prosíš, aby Tě ušetřil.
Jenže je pozdě. Už se nepřeměníš. Jeho dar jsi ztratil.
Teď Ti už zůstala jen Tvá sobeckost.
Čím to tedy je, žes na smrtelné posteli všem dokázal,
že jsi stále věrný svému Věčníkovi?
Přece jsi už od něj tak vzdálený.
Ale stále jsi na jeho straně.
Co Tě svedlo k regentovi?
Co Tě dokázalo zmást tak, že Tě to ovládlo,
ale jen napůl?
Jak jsi dokázal využít tuhle sílu zapomnění
ve svůj prospěch v posledních vteřinách?
Bylo to málo, vím,
protože jsi zemřel.
Bylo to málo, protože vědění má větší sílu než zapomnění.
A je jedno, jestli pramení z čirého zla...

__________________________


Zvon zaduněl sedmkrát

21. června 2015 v 7:21 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Bam!
Co? To se nedokážeš vzdát?

Bam!
Zvon zaduněl na pozdrav.

Bam!
Potřetí už rozum zůstal stát.

Bam!
Štír se začal smát.

Bam!
Pětkráte chtěl se bát.

Bam!
Pošesté zamával křídly.

Bam!
Uzmi z jeho vibrací sedmkrát.

Soud

20. června 2015 v 13:25 | ~ KhaliaArt |  Dialogy s tmou
Podpůrně se usvědčil.
"Stal jsem se vinným za prohlášení se králem. Pánem všeho jsoucna."

Nesmíš se nad ním slitovat.

Zdálo se mi o něm... O jeho úlisnostech, ctnostech a kráse. Eleganci...

Snaží se Tě obelstít.

Ten jeho chvost.. je snad synem samotného živlu ohně? Snad se nezamiluji...

Nemůžeš milovat zrádce. Víš, co se stane se zrádci. Zabije ho jeho vlastní pán, regent.

Vím, že zemře. Ale jako jediný s ním bude bojovat. Oplývá silou obrovskou, větší než-

Než Zdroj?

Mlčím.
Jsi odsouzen.

"Little fox, this is a test,
Ahmni bear this magic best.
Air, aloft, while Earth must rest,
Water fears the Fiery west."

________

{Zahrajte si s lištičkou dřív, než zemře - TADY}


Souhvězdice

20. června 2015 v 7:01 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Dvanáct měsíců kolem stolu.
Každý vládne v každé chvíli,
ale ne všude. Než regent dostane se dolů
a bude zas bílý.

Hej hola, štíre,
Ty neklide i smíre.
Tys postával u zrodu Patet.
A vzpomínky jsi zamet.

Chápeš? Kloveš.
Altaire!
Teď je tu štír,
po Tvém selhání přišel smír.

Konečně.

Krásná velká Souhvězdice,
svítíš jasně, převelice.

Štíre, braň se!
Zabij ho, Oriona,
to on Ti vyhrožoval
vyhubením.

Ďáble..?!

19. června 2015 v 16:00 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
Radši moc neodporuj.
Píšu i Tvou budoucnost, Ďáble.
Píšu o Tobě právě tady, právě teď.
Každou vteřinu děje se každá chvíle v ději.

A přece vidím v Tvém výrazu škodolibý úsměv. Úsměv čirého zla.
Děsíš mě, protože víš víc. Uvědomuješ si víc.
Ale tohle je taky realita - vím, jak skončíš a víš to i Ty.

Tak proč se směješ..?!

Manželka

19. června 2015 v 11:31 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Už neřeš, co jsi řešil,
nevěděls, chtěl jsi.
Prohráls, když jsi zhřešil.

Polib ji, manželku Boha,
máte tohle společné..
Jsi taky jen sluha.

Výmysly jsou pravidla.
Neotáčej se zády,
když ona se Ti nabídla.

Jak jen daleko jsi od Pravdy..

Manželka Patet, Jeho žena.
Jeho. A všech.
Komu se dát?

Dej se skrze písmo. Všem.

PeRe-OČi

18. června 2015 v 22:24 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
Proč?
Můžu se zeptat?
Proč zrovna já?
Tolik bytostí jsi vyflusnul!!!
Počkej... Promiň.

Proč sis vybral mě? V čem jsem tak jiná?
A Proč Jsem Na To Sama?
Proč?
PROČ?
P-R-O-Č?
PERE SE MI TO PŘED OČIMA.
PeReOČi

Už mě to podrápalo.
Máš toho s tou hřívou, no, i já ho mám.
A přesto sama zůstávám.
Ten nejbližší mi nerozumí.

Možná má být ten nejbližší někdo jiný.

Mlč.
Nech si to do jiný rubriky. Tady je to bez štíra. A tak to zůstane. Tady ano.
Ještě Tě uvidí..

Už (ne)můžu.

18. června 2015 v 22:17 | ~ KhaliaArt |  Dialogy s tmou
Víš, možná oni měli pravdu.
Třeba je svoboda taková, jak ji nazývají oni.

Možná, a přece jenom..
Mýlí se. Svobod je hodně, spousta druhů..

Proč Ti teda chybí to, co tolik nechceš?
Už si to můžeš dovolit.
Už si to můžeš připustit.
Už můžeš.

Chybí Ti svoboda, která Ti byla předurčena.

Nemůžeš mít to, co chceš. Nejsi ta pravá. Patříš jinam.

Piš a neohlížej se. Na tebe se jejich svobody nevztahují.
Ty můžeš co chceš, pro vyšší dobro.

Nerozumím.

Ani nemůžeš. Jen věř. Jsi víc než člověk. Musíš se to naučit..

Vzdát se všeho pro pár listů papíru?

Nejsou to jen listy papíru. Jsou to listy papíru, co spasí Vesmír. Proč Ti to nestačí?

Protože nechci, aby mi to stačilo. Chci se snížit a být člověkem. Jenom člověkem.

Nemůžeš. Zdroj rozhodl jinak.
Vyplač se.


_____________________



Zabušíš

18. června 2015 v 22:06 | ~ KhaliaArt |  Dialogy s tmou
Kdy už zabušíš na ty dveře? Chci skončit to trápení.
Skonči, prosím.

Ale Ty nechceš, abych skončil. Zabíjí Tě to blahem.

Nepřestávej. Sním dál. Je to sen. Tady můžeš.

Zakousnu Tě. Jako gazelu.

Do krku. Tam. Ne, dál.. níž.. zkus..

Vím kam, vím to přesně. Ale - proč se mi nabízíš jako oběť? Ty nejsi oběť. Dobře Tě znám.

Nepřestanu. Sním dál. Je to sen. Tady můžu. Znám Tě líp. Chci Tě líp.

Jak chceš. Budu krutý.

To chci. Tohle přesně mi chybí.

Krutě něžný. Násilně jemný. Tak to bude.

Bože... Tohle je to místo. Jediný prostor, kde se Nebe a Peklo prolíná. Nikdo nás nevidí.

Nikdo.

Zabuš na ty dveře.. prosím... Skonči to trápení, skonči to blaho.

Pokračuji, přesně, jak si přeješ. Tady můžeš. Klid.. a pohyb. Rychlost.

Ach..


A co, končím, začínám.

18. června 2015 v 21:54 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
Ty ses změnil. A co.
Mám snad zblbnout stejně?
Stejně zblbnu.
Končím.

Už můžu začít?
Tak čau.

A víš Ty co? Já Tě nechci.
Ale Ty stejně zůstaneš. Abych se nenáviděla.
To si myslím, ale Ty ne.
Ty myslíš jinak.

Už můžu skončit?
Tak vítej.

Já se změnila. A co.
Máš snad zblbnout ze mě?
Stejně zblbneš.
Začínám.

Dítě štíra šíleného

18. června 2015 v 20:04 | KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
Osude, osude,
ty dítě štíra,
srdce dobudeš
a pak mlčky odcházíš
do tmy hvězd.
Mít Tě hned nejde
mít Tě někdy, to jde.
Za miliony let.

Pak když se procházíš
po pláních nebeských
Vysmíváš se. Krčíš se.
Nevidím Tě. Jsi tam.
Růžové stéblo naivity
v dětských koutcích zla a štěstí,
co se s prachem prochází.
Koupeš se v něm.
Bájná bytosti z mrtvolného ničeho,
po špičatých vrcholcích rozřezáváš si nohy.
Směješ se a nedýcháš. Sípeš a děsíš mě.

Kam jsi odešel, do tmy?
Vezmi mě s sebou.
Brečím.