Čas srdce

23. června 2015 v 7:21 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Mít tak srdce z kamene,
pochopila bych, co znamená být kamenem.
Mít tak srdce ohebné,
pochopila bych, co znamená být člověkem.
Nemít srdce,
to nepřeji nikomu.

Ptáš se, z čeho je srdce mé?
Z hedvábí utkané.
Ze slunečních paprsků,
z andělských vlásků,
ze stejných světel, odkud pocházím.
Nikomu z domova nescházím.

A přec to není smutný úděl.
Královnino srdce žije v jejím lidu.
Té, skrz kterou mluvím, nejhorší bude její předěl...
Nejsmutnější bytostí se stane,
překlene se
do běsnění z klidu.
Opustím ji bez rozloučení.
Už nepřijdu.

Jsem její minulost, přítomnost i budoucnost.
Čas srdce je tak relativní..
Stane se královnou a její ctnost
bude vládnout mezi všemi.
Mezi světy, hvězdným prostorem,
stane se jejím domovem
astrál nekonečný, věčný,
ze světla, ach srdce..
Stač mi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama