Dvanáct vládců Tě sleduje. Ha.

Ukaž a padne Ti k nohám

22. června 2015 v 20:00 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do světla
Už se neovládáš... Tam ve tmě... myslíš, že Tě nikdo nevidí jen proto, že nevidíš sama sebe?
Už jsi tak ztracená, že nevidíš ani svůj odraz v zrcadle.
Jsi tak ponořená do vášně, že nevidíš ani na krok.
Pomiluj něžně toho, koho máš.
Ukaž prstem, Patet, a on Ti padne k nohám.

Prstem se neukazuje. To Tě doma neučili?

Pohlédni na všechny ty slintající.
Je to nechutné.
Jak u koho, viď?
Mlč.

Nejsem nikdo výjimečný, jen kdyby Patet splynula se mnou.
Ale já jsem jen nástroj...

Jste jedním. Kdy už to pochopíš, Bohyně má? Jsi překrásná a nikdo víc na tomhle světě neznamená.

Je to egoistické. Tohle nemám ráda. Stačí, ano?

Stejně Tě svedu.

Teď už mi trochu lezeš na nervy.

*Zatáhne za vlasy, stiskne krk*
A jsme opět u gazely...
Líbej..
Teď jsem jen Tvoje. Kdokoli jiný by na mě sáhl, shořel by...
Jsem žár.

A opět se oddáme věčnosti... Tady o tom nebude nikdo vědět... ani já, až se probudím.
Což mě vede k myšlence, že..
to Ty jsi ta šelma a já ta gazela... Tys mne dostala, Patet, já jsem jen
Tvá kořist...

Už z Tebe nespím... vzplanutí k Tobě probudilo mě k životu...

Usni v rajské lázni červených plátků růže.

Šum.
Mávání křídel.
Peříčko z anděla.
Štípnutí štíra.

______________________________________________

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama