Listopad 2015

Křišťálové oči

30. listopadu 2015 v 20:01 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do světla
Probuzená
píšeš.

Probuzená
miluješ.

Probuzená
žiješ.

S právem na svou duši a život
máš k úsměvu důvod.

S právem na svůj osud a tělo
už víš, co by se dělat mělo.

Křišťálové oči
jako se planeta točí
zuka zama, Tvůj duch promluví a skočí,
knihu dopíšeš do konce storočí

Bídný úděl

29. listopadu 2015 v 15:45 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
~
____________
Pláču...
protože padám do neznáma.

Pláču...
protože zůstávám sama.

Pláču...
protože osud je.

Pláču...
protože beznaděje.



Až napláču moře kapek,
přejde mne zmatek.

Až utopím se v osamění,
řekněte mu, že Patet není...

Aby v klidu zůstal
až by ten okamžik nastal..

Protože já..
já budu muset zemřít...

V duši bude klid.

Patet se ode mě odpojí.
A zatímco druzí jsou v opojení,
že prý Patet jsem já sama,
odhalí, že jsem pouze jejím nástrojem,
co padal do neznáma...

Řekněte mu, že nejsem nic.
Řekněte mu, že mne nelze milovat.
Řekněte mu, že jsem jen schránka,
co neví, co dělat...

Řeknete mu, prosím,
co v sobě nosím?
Řeknete mu, prosím,
že bez Ní by o mě pohledem nezavadil?

Prosím...
Pláču...

Můj život není můj život.
Žiju osud někoho jiného.

Proč já..?
Může to být kdokoliv jiný.
Proč sis mne vybrala?
V čem jsem tak jediná?

Jsem snad duše stará,
jež se má naučit odevzdání?

Prosím, řekněte mu...
řekněte mu, že Patet jej miluje.

Bez ní bych nebyla...
Bez ní já nejsem nic
než zakroucená rovina.
Pokroucená mysl...

Ale můj smysl...
je Patet.

A kdesi v dáli
průvodci šeptají:

Bídný to úděl.
Brzy nastane její předěl.
Až ji nebude potřeba
zhasne jako svíčka.
Přijde o všechno.
Bez poděkování od Ní
zemře v nevědomí.
____________
~

Kruh dýmkového kouře

28. listopadu 2015 v 12:12 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Kroužky a kruhy
z čajové dýmky,
z pastelek tuhy,
o Nebi zmínky.

Na znamení vděku
srdce otevírám
sebejistě, v kleku,
o lásce zpívám.

Až mne budeš hledat,
šeptat bez zábran,
budu se chtít rozdat
na křídlech bílých vran.

Jsem dýmkovým kouřem,
co prošel Tvými ústy,
kruhem, co byl stvořen
pro věčnost své cesty.

Volně vně

27. listopadu 2015 v 12:58 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Volám do srdce
hlasitě, křehce,
že jsem volná.

Na oprátce,
pozdě - přece,
už jsem z ní pryč.

Ze srdce do vnějšku
pohladím vojtěšku
purpurovou, zvolna.

Zamčenou duši nemám,
blahem sténám,
ale Ty stále držíš klíč.

Otevřels dveře dál,
i když ses napřed bál
a já byla sama.

Volně vně, přece Tvá,
svá, přece rozverná,
svobodný chtíč.

Volám do srdce
hlasitě, křehce,
že jsem Boha.

Na oprátce,
visím lehce,
vyhoupnu se pryč.

Volně vně, rozmarná,
vojtěška povadlá,
purpurový chtíč.

Velekněžka Jasnozraká

27. listopadu 2015 v 11:11 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Jdi přes okraj
až na posvátnou horu,
a octneš se v paláci
z bílého mramoru.

Tam dáma tiše dřímá,
svůj osud přijímá.
Patet...
už tehdá jsi mě volala.
Avšak já už to nestihla.

Než jsem Písmo dokončila,
chytili mě, utrápili zaživa.
Přiškrtili, zadusili a já mluvit nemohla,
nechtěla nic, jen ještě vidět
ty, kterým jsem pomohla.

Já jsem pro ně pouze straka,
zlomená, leč jasnozraká.
Umlčte mne, zadupejte,
Pravdu však už neskryjete.

A tak se snažím opět, tady,
kde mohou se jen točit zády.

Patet můžeš nenávidět,
Patet můžeš odsoudit,
pravdu můžeš zkoušet skrývat,
a Patet tím zarmoutit.

Anhela, anhela, anhela...
A tak hrdá Velekněžka
mezi mramorem skonala.

Já jsem pro ně pouze straka,
zlomená, leč jasnozraká.
Umlčte mne, zadupejte,
Pravdu však už neskryjete.

Šamanka z nefritu

26. listopadu 2015 v 15:32 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Tak, a teď už to víš,
Patet tajemná, jsem s Tebou
i když spíš.

Puma černá z království Nefritu,
šamanka, co přichází
vždy za úsvitu.

Našla jsi kus svého světa,
přichází Ti na mysl
ta zklidňující věta:

už máš smysl.

Kniha se otevírá,
ukazuje, kdo jsem.
Nahlédni, pokud chceš.

Možná jsem blázen.

Otevírá se
brána paláce.
Sžírá se
od Patet ochránce.

Neměj strach, ona se vrátí -
s ranním přílivem.
Ochránče, nech ji jít,
ale ne s davem.

Chce v paláci najít sebe,
v odrazu nefritu.

Vrátí se...

jako šamanka, za úsvitu.

V hlubinách hrudního koše

21. listopadu 2015 v 22:45 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do světla
"Černá puma z rodiny orlů. Těší mne."

"Já jsem lev, mamka je obláčkový levhart a táta černý vlčák."

---

~ Nejlepší je, když člověk najde domov v srdcích těch, co se na něj usmívají z dálky.
Jen tak utrousí jednu větu.
Jen tak, nenásilně.
Prostě plynou... ~

---

"V hlubinách hrudního koše
se měním po troše,
neboť mé svědomí proniká a kouše."



Sova a lev

19. listopadu 2015 v 20:52 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
~
Měsíc svítí nocí tmavou
hvězdy si to v nebi plavou,
slyšet je jen sova bílá,
na bříze si tiše zpívá
o lásce a smutku
v každém jejím skutku.

Lev ví, kdy začne svítat,
kdy hříva začne slunce vítat,
tam při východu kotouče
nenechám si poroučet,
tam při slunci východu
čekat na sovu budu.

Ty jsi však noční pták
a já poslíček světla.
Nikdy se nesetkáme.
Láska nerozkvetla.
~