Dvanáct vládců Tě sleduje. Ha.

Archetyp Karkulka

15. prosince 2015 v 18:16 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid

Karkulko, Karkulko,
co oči máš krví podlité,
Karkulko, Karkulko,
dětství v Tobě je zabité.

Karkulko v červeném plášti,
utkaném z nitek zášti,
vlkův klid hraný je,
tak kdy už Tě zabije?

Babička z posledních sil
pláče - hajný se zastřelil.
V košíku s rudým vínem
čert se směje - jsi vinen.

Vlku, Tys myslivce dohnal k tomu,
že nyní leží mrtvý v lomu.
Karkulka a hajný jsou si cizí,
přesto jsou dvojčata ryzí.

Zatímco Karkulka v hábitu cupitá,
hajnému krvácí hlava rozbitá.
Obejmutí krví osudnou
oba dlouho živí nebudou.

Karkulko, Karkulko,
Tys z nevinnosti zrozená,
ale přesto jsi
zevnitř zkažená.

A kdo přijde, aby hrdlo prorazil
a osud červeného pláště naplnil?
To vlk přijde, jenže tentokrát
už nebude se mít čeho bát.

Myslivec zastřelen, babička žalem sípe,
Karkulku pod žebrem zlotřilý vlk rýpe.
"Jsi na řadě, děvenko, zhasneš jako svíce."
Směješ se a ptáš se: "Kde máš toho prince?"

Karkulka mlčí, spočtené má dny,
ale ví, že vlk spadne do studny.
S plným břichem kamení
není první ani poslední.

Vzpomínky temné se jí opět vrací,
budou, dokud plášť nevykrvácí.
Lež, Karkulko, tiše v lomu,
brzy přijdeš zase domů.

Mezi dvěma bezvládnými těly
najdeš domov mezi vyvrheli.

Karkulko, Karkulko
co oči máš krví podlité,
Karkulko, Karkulko,
dětství v Tobě je zabité.

Karkulko v červeném plášti,
utkaném z nitek zášti,
vlkův klid hraný byl,
a tak Tě konečně zabil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama