Dvanáct vládců Tě sleduje. Ha.

Je to vina ohně

14. prosince 2015 v 13:26 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Když má vůně s tou Tvou splyne,
moje srdce je pak jiné.
V mezisvětí mezi časy
objevuji vnitřní krásy
Tvé podstaty z královské linie,
má duše prožila a prožije
otřes a na všech úrovních šok,
v rozechvění s Tebou držím krok.

Šeptám Ti v roztoužení,
že miluji bez omezení,
láska není pouze okouzlení, oba víme,
proč se nám zdá, jak se spolu probudíme.
V obejmutí srostem v sebe,
brána do dvanáctého nebe
už čeká nás, však žádný spěch.
Na své kůži vnímám dech
archanděla, bytosti světla,
a já, lví růže, pod jeho tělem vzkvetla.

V bílých šatech na podpatcích,
už se ztrácím ve Tvých očích,
v moři krystalu,
topím se pomalu,
propadám se výš,
do mého těla smíš,
tělo gazely sníš.
Mou esenci vdechneš, jak dýcháš pax aeterna,
Bohyně vděčná, srdcem věrná
zaslíbí se Ti tělem, duší
a jako prvnímu muži
poodhalí cestu svou,
je světlem putujícím tmou.

Žije láskou, lučištnice,
nechce nic, jen být svíce,
pro Tebe, tak drž ji zpříma,
když shoří, čí je to vina?

Je to vina
ohně.
Rozevírám se,
tak vpluj, krystale,
do mě.
~
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama