Dvanáct vládců Tě sleduje. Ha.

Sněhurka

12. prosince 2015 v 18:09 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Ta, kterou vyhnali,
brzy se odhalí.

Tu, co už nechtěli vidět,
postavila si svůj svět.

Uprostřed lesa, mezi kříčky,
našla domov i své říčky.

Tam strávila podzim, zimu,
nenesla však žádnou vinu.

Její tělo zmrzlé na kost,
však síla vůle, vnitřní radost.

Její tělo v sevření
však světlo v srdci se nemění.

Já jsem já, já se nevzdávám,
na to se moc ráda mám.

Kdo mohl tušit, že za tisíc let
se její duše vrátí zpět?

K stáří smrtí odtančila v bál,
napětí z života však nesla si dál.

Za tisíc let se duše její
vtělila do dítěte v aleji.

Již však netrpí zimou,
netřeba trpět ani vinou.

Vše, co Tě tehdy stáhlo, povol,
ihned lásce proudit dovol.

Ty jsi Ty, ona byla ona,
ona je pryč a Ty jsi tu doma.

Tělo je Tvé, tak přijmi ho hned,
ať Sněhurce k nohám padne svět.

V pohádkách jsou pravdy mnohé,
my dospělí víme svoje.

Sněhurka nepotřebuje prince,
co probudí ji k životu.
Potřebuje život v lásce,
lidskou starost, dobrotu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama