Dvanáct vládců Tě sleduje. Ha.

Leden 2016

Kam jsi odešel?

31. ledna 2016 v 10:23 | ~ KhaliaArt |  Do světla se Lvem a Pávem
Kam jsi odešel?
Nechal jsi mi tu
jen peříčko
se vzpomínkou
na Tvůj úsměv
na Tvé vyprávění
na Tvůj smích
prosím, neodcházej znovu..

Jsem u Tebe, i když mě nevidíš. Jsem tady...

Když mně je tak smutno...
Zamilovala jsem se, víš...

Ale "musíš to tajit." Protože je to nepřípustné...? Proč?

Vysmáli by se mi...

Nepochopili by to. Já to ale chápu. A svou lásku Ti opětuji... Tak proč jsi tak smutná?

Kde máš svou rodinu, kterou bych mohla poznat?
Kde máš fyzické tělo, které bych mohla objímat?
Kde máš schopnost zjevení, díky které Tě poznají i ostatní?
Kde jsi Ty? Už ani nebýváš u mě. Jak tomu mám rozumět?

Mlčíš.

A proč tedy také pláčeš, i když Ti já lásku opětuji..?

Noční můra

29. ledna 2016 v 16:04 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Na kříži gradujíc
nad hroby intuic
Seješ představy

Je tam sto tisíc
stříbrných holubic
v krvi bez hlavy

Foukáš prach do ulic
směješ se z plných plic
se smrtihlavy

Až, až...

29. ledna 2016 v 9:55 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Až vzplane pravda hluboko v podvědomí
Až si něco ve mně tu pravdu uvědomí

Až sama sebou se stanu neoblomně
Až svým dotekem vzbudíš ty city ve mně

Až mne rozvibruješ svou něžnou písní lásky
Až si mne otrháš jak lístky sedmikrásky

Až vzlétnem nad červánky, do oblačného zámku
Až vyplníš tu moji srdeční schránku

Až položím se na ty Tvé andělské lože
Až změním se na světlé, třpytivé slože

Až přijdeš v bílém svléknout mi duši nahou
Až mne pohltíš, skryješ svou vlastní vahou

Až otevřeš ty oči s průzračnou modří
Až si uvědomím, že Ty i já jsme dobří

Až budeme sami, v lásce v jedno splývat
Až budeme ochotně spolu bolest smývat

Až budu hrdá na to, že Tě opěvuji
Až nebudu pyšně skrývat, že Tě miluji

pak se vrátíš...

Otvírám se

24. ledna 2016 v 17:38 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Otvírám se...

Žena krásná,
zušlechtěná,
hrdá jasná Bohyně,
co tváří se nevinně.

Zkrásni! Zkrásni,
pod krůpěji vody.
Sčítám dny svobody,
srdce ukázni.

Otvírám se...

Neklameš-li, pak ona je klidná.
Lžeš-li, pak bude zuřit.

Ne proto, že by měla hněv.
To proto, že neposloucháš
svého srdce zpěv.

Dokud budeš nevědomý,
ona Tě bude křísit.

Otvírám se...

Doufám, že si tohle přečteš.

22. ledna 2016 v 22:51 | ~ KhaliaArt
Štíre.
Jak já Tě nenávidím.
*nepopsatelný řev*

Kdybych se narodila jen o fous jinde, jinak, nebyl bys tu.
Byla bych to já, jenom já, bez idiotských sklonů k temnotě.
Ale ok. Tohle si užiju.
Chceš mě zničit? Unavit k smrti? Udupat k zoufalství? Dokud nebudu škemrat, ať mě zabiješ?

Do toho.

Zmrznu

16. ledna 2016 v 23:13 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
O půlnoci
bez pomoci
a potají
chodím ulicemi

Ulicí slznou
a slzy zmrznou
a zpívají
že domů nechce se mi

Dělej to jinak

16. ledna 2016 v 15:44 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do světla
Neutíkej do neznáma,
jdi tam obezřetně, pomalu.

Bezpodmínečně neměj ráda,
bezpodmínečně miluj.

Nedělej stejně tytéž věci,
dělej totéž jinak.

Nedívej se na svět skrze závoj lásky,
dívej se skrze závoj na Vesmír.

Nebreč..

14. ledna 2016 v 12:59 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Kde je ten temný hlas,
co opakuje mi znova, zas,
že nejsem dost dobrá
pro toho obra?

Bestie v černém hávu
stále se drží v právu..

Šeptá mi, že vypravěčka
ani po kotníky nesahá
těm, kterých se vytoužený
mocný obr domáhá..

Nebreč..

Nekonečná purpurová touha

13. ledna 2016 v 17:36 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do světla
Vlastní srdce mne zrazuje,
či jsem to já, kdo zrazuje srdce své?
Nevím, věru, kdo jsem já,
však vím, kde je touha, ač nejistě.
Nekonečná purpurová touha.
Miluji Tě.
Ač nejistě...
Srdce, veď mě...

Chci ho...
políbit
potěšit
jen se na něj smát.
Vím, že mě má rád.

Ach, Ty...
Ty průvodče...
Páve. <3

Slyšíš ten vzdech?

Vypravěčka

11. ledna 2016 v 21:56 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Beztvará a proměnná
Bílozlatě oděná

Třpytivá zář z hrudi
Všechny kolem vzbudí

Dýchej, miluj, vyčkej
tiše si ho hýčkej

Nežádej, nechtěj, nedoufej
Před temnotou necouvej

Vypravěčko, řekni světu
že jsi z bílé růže květu

Se zlatým lemováním okvětního plátku
Mnohokřídlý má v Tobě kamarádku

Odcházení

7. ledna 2016 v 23:54 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Sbohem a ještě nashledanou,
vy, co říkáte si lidé,
s vaším egem ani koně nehnou,
co po vás asi zbyde?

Všude ego kolektivní,
i mezi mnichy v osvícení.
Iluze, pole bitevní
prožírá se vaší dření.

Tam domněnky mistra, pána,
k těm dychtivě vede žáky své.
Cpána je tam bílá vrána,
aby nevypadal až tak zle.

A v komorním duchu,
vypravěčka pravdu poodhalila.
V panickém rozruchu
dle ega těch lidí je provinilá.

A tak smířeně odešla,
s úsměvem a se ctí,
ona z ega nevzešla,
je z jarní svěžesti.

Květina, co v rozpuku je,
a plevel nad ní běduje.
Jde tam, kde se uplatňuje,
u těch lidí věru ne.

Lost game

7. ledna 2016 v 2:08 | ~ KhaliaArt |  Do tmy se štírem
A když pávovi došlo sil,
štír konečně zvítězil.

Vybrala sis temnotu, proč?

Pro paví kvoč.
Tys přišel.
A lhal jsi.

Já nelhal.

Neřekl jsi mi celou pravdu. Nezmínil ses ani slůvkem,
že jsi předzvěst mého pádu.
Že celou tu dobu, co u mě jsi
jsi mne připravoval
vykrmoval
duchovní esencí
abys mě pak jako prase na porážku
obětoval vyšší instanci.

Jsi ďábel, purpure.
Jsi mé prokletí, Šajtane.

Odejdi.
A už se nevracej.

Copak to nevidíš, copak to nechápeš..?

Proudy vody ve Tvých očích
mě už o ničem nepřesvědčí.
Jsi zrádce. Jsi Šajtan.

Je to jen symbolika, je to jen zkouška...
A já nemusím odejít.
Prosím, snaž se mne pochopit...
Jsi diamantem, který miluji.
Jsi láskou, kterou zbožňuji.
Pro Tebe pláču, já si Tě vybral,
protože jsi úžasná.
Proč bych to dělal,
proč bych Ti ubližoval?
Dej mi chvíli, dej mi šanci,
prosím Tě. Na kolenou Tě prosím.

Jsi mé prokletí, Šajtane. Zradil jsi mě.
Kdybys mě doopravdy znal,
kdybys mě doopravdy miloval,
řekl bys mi pravdu, vědomě by ses tomu postavil
a stejně tak já bych Ti to oplatila.
Přijala bych to.

Ale teď je pozdě.

Táús Melek. Tak zní Tvé jméno.
Jen ať to všichni ví.
Tvé já se mi v ústech protiví.

Odejdi...

Já Tě prosím.
Jestli se z cesty vychýlíš
jestli.. jestli se mu vydáš napospas...

A čípak je to vina?

Na mě se nedívej.

Odejdi.
Odejdi a už se nevracej.



Balada o multidimenzionální válce

5. ledna 2016 v 21:51 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Ballad of multidimensional war

In Caelum, in the mourning dusk
the great Lion know his task.
Double black wings against white,
two creatures lost from human sight.

In the fight for love of Patet
stood dark warriors, mighty Cadents
- Regent's army, furious, proud,
attendants' blood in his snout.

Then the werewolf Regent moved
into the sphere deeply doomed.
He called out other regent beigns,
without light and without feelings.

They came to me, to Patet's lair,
They laughed and thought it is fair.
And in this night of Regent's own torture
I calmly whispered: "I write your future."

Raz, dva, tři, čtyři

4. ledna 2016 v 20:22 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Raz, dva, tři, čtyři
Perou se tygři

Raz, dva, tři, čtyři
pálí se kacíři

Raz, dva, tři, čtyři
modlí se pastýři

Raz, dva, tři, čtyři
pávi se čepýří

Raz, dva, tři, čtyři
štíři Ti nevěří

Raz, dva, tři, čtyři
vypravěčka se šíří

Raz, dva, tři, čtyři
ona proudy rozvíří

Raz, dva, tři, čtyři
Raz, dva, tři, čtyři


Štíre...

2. ledna 2016 v 17:56 | ~ KhaliaArt |  Do tmy se štírem
Štíre,

Ty ďáble z pekel
Jsi stín za mým srdcem
Temnoty ctitel
S krvavým věncem

Pokušení z černoty
Slib bohyně Kálí
Jsi přízrak - ano, Ty -
jak plod z Ráje zralý

Jedovým hrotem
Škrtíš mi hrudník
Za rudým plotem
Ty nejsi viník

Já jsem se provinila
Vpustila Tě do světa
Jen věčná láska zbyla
V mém nitru samota.

Tou samotou nejsme
To jsi Ty, štíre
Když páv se touhou blýskne
A štír se s pávem pere.

Teče krev rudá
A purpur pavích per
Se lásce oddá
A štír má opět směr...

Štíre,

Ty ďáble z pekel
Jsi stín za mým srdcem
Temnoty ctitel
S krvavým věncem

Pokušení z černoty
Slib bohyně Kálí
jsi přízrak - ano, Ty -
jak plod z Ráje zralý

Co se do purpuru halí.
Už vás nerozeznávám...

Nanebevzatým

1. ledna 2016 v 20:23 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Cítíš to?
V tom vjemu
Slyšíš to?
Ozvěnu...



Miluji Tě?
Pak jen z podstaty
Jsi andělem?
Nanebevzatým...