Září 2016

Královna Květin II.

28. září 2016 v 10:54 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Jsem dítě z květu tulipánu
co poutlí Tě nejvíc k ránu

Jsem dítě s vůní pampelišek
jež dáváš sušit do svých knížek

Jsem dítě z růží červených
všech trnů dávno zbavených

Jsem dítě, víla ze sedmikrásky
Královna květin Tvé věčné lásky

Jsem sedmina Tvého života...
Nahota...
Mezi květinami

Západ

28. září 2016 v 10:53 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Jenom chlad a němý žal
Úsměv ze rtů dávno vzal

Než zvon srdce půlnoc odbije
Ten žal mě rozerve a zabije

Vina mě ovíjí jak úlisný had
Řekni, budu ještě někdy spát?

Po lásce hladovím, po míru žízním
Poraď mi aspoň teď, proč se tak trýzním?

Čekám v podobě slzy na ráno, v ruce svírám nůž
Směješ se, čekáš též, stále ptáš se: Už?

Jsem zde a nejsem. Co vlastně chceš?
Čekat do chvíle, kdy už mě nikdy,
nikdy nenajdeš?

Slunce za obzor zachází
Kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Balada o Lidském tlení

25. září 2016 v 18:44 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Tygr temný v splínu spící
Draci v dálce drmolící.
O nich písně píšou psanci
Vzývám výra tiše k tanci.

Vlčí vnady sílí ve mně
Plamen plivu k ohni Země.
Ve lví lázni lítých šelem
Z rudé krve pije jelen.

Slavná síla divých duší
Táhle skučí, trpí, tuší.
Kouzlo všech těch zkušeností
Sžírá ti sny bez znalostí.

Přesvědčení z pýchy věku
Bez bázně a beze vzteku
V Tobě Tvoje nitro ničí
Písně psanců z hor jen křičí.

Neslyšíš pak nic než hlavu
V nepravdě je každý v právu.
Zpívat musím tajný příběh
O všech našich ideálech.

O tygrovi tlícím v tichu
Lázni z krve v našem břichu.
Jelen z jádra, co z ní pije
Spí, když ďábel drak tu žije.

Klid vědění je jen zrada
Zrada má Tvůj postoj ráda.
V opilosti z krve přátel
Popřeš to, že jsi pachatel.

Když zkušenost se nemění
Na řadě je Tvé zranění.
Když předáváš dál píseň z hor
Na řadě bude vlkomor.

Haiku o Prázdných duších

24. září 2016 v 20:19 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Jsme duše prázdné
Oči jak galaxie...
A vesmír zhasne.

Vražda dítěte

21. září 2016 v 18:10 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Chybí to spojení
V opojení
Všech ran zhojení
Jak naivní

V tichu smutných odpolední
On chce k Ní
Věří, že jsou nesmrtelní
Jak naivní

O závoji a vlečce sní
Utíká pryč raději
Věří, že vždy bude s ní
Ale bere jí naději

Jak nerozhodní
Myslí si, že je
Stín nedohoní
Stín neprokleje

Sním o bílém polštáři
Můžu tu patřit, navždy
Ale já své vím… lháři
Neprominu Ti ty vraždy

Tichý zabijáku
Všech dětských snů
Časem to prominu
Ale nevyhasnu…

Odmítavý chlad
Lámání hole
Běž radši spát
Bež, Ty vole

Vražda rýmu
A že prý Tě strašně beru
Tak si tu hynu
Že se na to nevyseru.
~

Království nebeské

20. září 2016 v 20:17 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Proběhnu pápěřím
Popsané léty
Tvými dlaněmi
Všude jsou květy

Voní a vábí mě
Na mez a do ráje
Nahoru, dolů zas
Směr jen tak střídaje

Nečekej, obejmi
Vše, co už nemáš
A až zapomeneš, se vším
Se znovu sezdáš

V království nebeském
Rudý drak letí
Jsme zvířaty sobě
Jsme si prokletí

Odpouštěj a vyjmi se
Z chodu světa, z vln moří
Vše, co znáš, i ten drak
V dlaních Ti shoří

S rudým pláštěm zrádců
Plní rozkazy zbabělce
Toho, kdo zachrání svět
S odvahou umělce

Teď žiji tam, kde vůdce
Je osel, co hýká
Existuji tam, kde tne
Skleněná dýka

Díky, díky za záchranu dam
Králových dcer, částí mé duše
Válečník, alchymista, pán
…Vzpomínka na krále Artuše…

Království nebeské čeká nás
Potemnělo se, ale u mě svítá
Slyším Tvůj hlas
Zubem času zbitá
A šelma lítá
Mě v království vítá
Jsem tu zas

Svobodní a nevědomí
A když vědomí, tak uvěznění
Mezi sedmi stěnami
A stejně nic lepšího není

Tak rozběhnu se pápěřím
Proletím vzpomínkovou zdí
Do nitra, do všech stran
Tam, kde mé zdraví tlí

V království nebeském…

Tak už..?

14. září 2016 v 14:48 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Mít tak zdraví aspoň půl
Nemusela bych jak vůl
Naději pořád honit vzduchem
Prát se s černým mocným vlkem

S myslí vlka se lví vůlí
Se má duše vedví půlí
Vlk se slunce vždycky bál
Lev má v noci v srdci žal

Mít tak aspoň kousek zdraví
Jak to jedna z Akáš praví
Pak bych ve svém klidu, míru
Našla k žití novou sílu

Pod kletbou a hrozbou smrti
Nádech dusí, slova škrtí
Kéž se nikdo nezeptá
Jestli jsem tou smrtí já

V tomto světě není přáno
Zažít bezbolestné ráno
Zažít večer bez bolesti
Drahý Bože, už máš dosti?

Okamžik Neutralizace Polarit

11. září 2016 v 14:01 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Snažím se Ti porozumět
Možná chci, abys porozuměl Ty...
Přeji si to s duší umět
A tak přehodnocuji... všechny momenty

Mám jiné způsoby
Jak ukázat Ti sebe
Neřeknu ani slovo, jen...
Ukážu... na nebe

Na slunce, na břízu
Na vrbový proutek
Na to, co mám ráda
A na srdeční smutek

Nerozumíš..? Odpusť mi to..
Řekl´s, že mě celou přijímáš
A co Tvé srdce, ví to?
Když ukazuji, tak nevnímáš...

Když chci se přiblížit
Tak mi utíkáš
Vracíš se, až když
Už není čas...

Snad jsme jenom
Ve špatném spojení
A proto si dává načas
Našich ran hojení

Hojení, hojení, hojení...
Hojení krvavých ran
Než mé planety ty Tvé dohoní
Přibude další šrám

Něco je špatně...
Prosím, ať jsem to já... Kéž by
Přitom se jen naplňují
Dávné věštby

Ženský smutek, prázdnota
Slzy, chybějící víra
Mužská přílišná ochota
Jen apatie, žádná síla...

Slunce a Luna milují se
Dál než na věčnost
A jeden toho druhého
Nemá nikdy dost

Každou noc měsíc čeká
Na sladký sen
O slunci, jenž básní o luně...
Každý den...

K čemu to však je
Milovat se, byť potají
Když se Ti dva nikdy
nikdy nesetkají...

Ďáblova věž

6. září 2016 v 23:25 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Ďáblova věž roste znovu
Neznám tohle slovo - domů
Znám jen doupě. Smrt a vzlyk
Slyším démonický ryk

Volají mě k sobě dolů
Tam k čedičovému stolu
Do čela sednu si jak král
Opustím tělo, půjdu dál...

Netvorem

6. září 2016 v 16:51 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid

Můžu jen snít
Snít krásný sen
O dychtivých dálkách
A bát se vyjít ven

Můžu jen létat
Létat myslí za obzorem
A v Tvé náruči uslzená
Být sama sobě netvorem

Můžu jen v představách
V představách o míru a klidu
Topit se ve vzpomínkách
Po mém hvězdném lidu

Můžu jen doufat
Doufat, že smrt přijde až po mně
Že ustelu si v hedvábném mechu
V našem rodném stromě

Můžu jen snít
O osudu jiném
Každou noc doufám:
"Snad to ještě stihnem"

Můžu jen snít
Snít si krásný sen
O klidu od myšlenek
A bát se z nich vyjít ven

Můžu jen létat
Létat myslí za obzorem
A u zrcadla uslzená
Být sama sobě netvorem


Rezonance

2. září 2016 v 15:40 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid

Kdesi v Tobě, v tom vjemu
Slyším sebe - ozvěnu

Vibrující napříč časem
Struny harfy s Tvojím hlasem

Kdesi v ohni, v jiskrách očí
Svět se zkřiví, pootočí

Vibrujíc si v Tvém mikrokosmu
Máš nekonečno, šťastnou osmu

Kdesi v světle, odpadlý
Makrokosmos zrcadlí

Vibruje si láskou, smírem
S vědomím, že je vesmírem

Kdesi v lese, mezi kmeny
Nazval jsi mě mnoha jmény

Vibrují si napříč světem
Řeknem o nich našim dětem

Kdesi v tichu, v meziřádku
Vesmír čeká na pohádku

Vibrujem mu za humny
Tou pohádkou jsme mu my
~~~

Když povím, že rezonuji
znamená to, že miluji

A protože vždy nad něčím vibruji
Tak prostě nepřetržitě miluji <3