Dvanáct vládců Tě sleduje. Ha.

Prosinec 2016

Nejez ze stromu poznání (Nechtěj)

29. prosince 2016 v 12:24 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Nechtěj poznat, co na tomto světě
Pochopíš pouze v jediné větě

Nechtěj zjistit, proč těžký hřích
Je držet uvnitř v sobě smích

Nechtěj jít sem, nechtěj jít dál
Pakliže nechceš šrámů pár

Možná v posledním dechu pochopíš
Že celý ten život jen kdesi sníš

Kdesi v nekonečném bílém mraku
Za zpěvu tisíců tažných ptáků

Nechtěj, nejez ze stromu poznání
Tam už Tě moje láska nechrání
Přidat komentář

Háděti

22. prosince 2016 v 21:17 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
Mezi smrtí a životem
Plazíš se, hade mých vnitřností
Mezi nebem a peklem
Mezi mým smutkem a radostí

Prosím, skonči to
Ale nezabíjej mě
Prosím, nepřestávej
Ale nenech mě naživu

Dýchám bez plic
Hřeji bez tepla
Miluji bez srdce
Co buší bez krve někde v Mezisvětí

Už jsem blízko
Už srůstám v celek
A Ty jen syčíš na toho, kdo Tě stvořil...
Přidat komentář

Slunovrat

15. prosince 2016 v 15:15 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Slunce už se vrací
A s ním i vládce dnů
Slyším skříňku hrací
Ticho písní tnu

Do tajemných lesů
Kam paní noci mizí
Jak fénix se vznesu
Už nebudem si cizí

Poslechni tu píseň
Co radí, abys vstal
Na Zem padne tíseň
Však Ty musíš jít dál

Oddej se své dámě
Již nemáš smyslů pět
Počkej si tam na mě
A polib za mě svět.
Přidat komentář

Ohlédnutí

5. prosince 2016 v 15:55 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Toulá se světem bez zátěže
Koně se chytá za otěže.
U řeky ho nechá jít
Mění jej za luk a šíp

Šípy ostré, luk jak nový
Brání vílu před démony.
Než však trefí ďábla z lesa
Dívka k zemi mrtvá klesá

Víla přijde, pohladí ji
Odhalí tam, kde má šíji.
Obsadí jí její tělo
Tehdy se to ještě smělo

Démon couvá, ví, že zle je
Dívku už teď neprokleje.
Víla z dálky slyší vytí
Kdo ji tedy nyní chytí?

Teskná píseň lesem zněla
Ta démonu nepatřila
Víla se hned rozněžnila
Mrtvou dívku probudila

Zůstává dál v jejím těle
Ať se dívka chová bděle.
Přichází ten se svou písní
V momentě je něco spřízní...

Víla se jen tiše směje
V lese vidí čaroděje
Alchymistu z Říše snů
Co našel svou princeznu

Dívka mlčí, krev se dál valí
Chce klid v náruči andělovy
"Sundej si plášť", víla mu špitla
Tak čaroděj ukázal křídla

Nevadí, že má i rohy
Dávají mu skryté vlohy.
Démoni se rozutečou
Proto dívku neodvlečou

Čas zahojí, co zahojit má
Čaroděj svítí tam, kde je tma
Bere si dívku do náručí
Dokud se něco nenaučí...

... všichni tři.
Přidat komentář

Definice lásky

2. prosince 2016 v 8:34 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
Brzy odejdu
Ale jsem to já, kdo se opouští
A tou spouští
Co po sobě zanechávám
Je jen slzavý podpis zimního večera

Mým světem jsou
Třeba Tvé vlásky
Odpusť mi
Jinou definici lásky

Vidíš ji?
Tu nalevo,
Co umírá pod tíhou posedlosti
A pak... vrháš stín mé minulosti

Vidíš ji?
Je všude kolem mě,
A umírá pod tíhou posedlosti
Vrháš stín mé minulosti

Možná jsi ji přehlídl
Když jsme tak ztrhaní
Protože už zas chytám
Světlo do dlaní

Proč? Když nebojím se ztráty
Proč? Snad abych byla zdánlivě blíž
A pak ouvej, vrháš stín mé minulosti
Asi to nepochopíš

Nejsi vinnen
Vždyť to světlo z dlaní
mířím na Tebe

Mým světem jsou
Staré a nové masky
Odpusť mi
Mrtvou definici lásky

Odcházím, uteču
Vystřelím se
Jako šíp z Pluta
S vědomím, že každým opuštěním
Opouštím sama sebe
Kalypsó je krutá
~
Přidat komentář