Červenec 2017

Kolo, kolo mlýnský

21. července 2017 v 10:15 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Každou noc po kapkách slanou vodu
Daruji bezedné studni
Jsem srdce chaosu, vesmír v bodu
A všichni kolem jsou klidní

Nečekám na povel "teď buď šťastná"
Spíš na vlídné "teď už můžeš"
Možná, že víc než tu svobodu
Chci slyšet: "moje budeš"

Prosím… kde je ta touha milovat
Okamžik jeden po druhém
Musíš vědět, že každý, kdo je chlad
Ten musí jít z kola ven

Nemůžu jen dál třít dvoje mince
A čekat, že se rozmnoží
Stejně jako bránit vlastní srdce
Tím, že ho nechám pod noži

Už moc nevím, jak s láskou naložit
Má duše je asi mladá
A pod tíhou svíravé bolesti
Jako by praskala záda

Ach… Kam s tou vší něhou, kam jenom s ní?
Bezesné noci mi vládnou
Snad vydržím, než mi zaslouženě
Andělé do klína padnou

Největším darem jsou mantinely
Největším trestem ticho slov
Největším hříchem je ležet jen tak
Když vlci přejí šťastný lov

Nikdy jsi neviděl ten oceán
Něco v Tobě mě odmítá
Kéž by ses ve mně jednou utopil
Ať víš, co je být zabitá

Každou noc potoky slané vody
Bezednou studnu dál plní
Až jednou se zvedne vlna z moře
Snaž se, ať svezeš se na ní…
~

Přání

17. července 2017 v 9:18 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Bez nadhledu nevidíme
Jak je všechno spojené
Strach a bolest z nevědomí
Shlukuje se do jedné...

V inkarnaci nevnímáme
Celou plnou skutečnost
Proto naše hladné duše
Jen málokdy mají dost

Většinou už neslyšíme
Jak nás vesmír volá blíž
Jeho smysl nechápeme
Chceme radši tichou skrýš

Vší silou se dál bráníme
Každé další nehodě
Nevědouce, že nás vede
K nekonečné svobodě

Kéž by v srdci všech těch lidí
Zas jistota zaplála
Aby se i bytost malá
Už nikdy víc nebála

Z břehu křeče na břeh něhy
Pluje božská pramice
Kéž by láska všech těch lidí
Nepoznala hranice

~

Kotva

14. července 2017 v 15:15 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Zázraky, jež vídám denně
Jako mnich, co medituje
V chrámu domova

Na vesmírném kolotoči
Tisíc očí, vše se točí
Nejspíš doslova

Snad není to zakázané
Žít vědomě dokonale
A i kdyby…

Nelze žíti bez neřestí
Když patří i k mému štěstí
Dělat chyby

Vědět, co se všechno stane
Ochutnávat nepoznané
Tam a zpět

Prolétávám vzhůru houštím
Až se bojím, že opouštím
Tento svět

~

Pomíjející

7. července 2017 v 14:15 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Nahoře ve věži
dívka schovaná
..Co na tom záleží

Jenom symbolů změť
které neznamenají nic
stejně jak celý svět

Drží svého syna
za ruku; oba ví...
Není to jejich vina

Muže rudých hávů
už slyším na schodech
Dnes večer jsou v právu

Jeho tajně spoutají
Ji zabijí za pravdu
Nic lepšího neznají

Pamatuj, synu, čí jsi
Tiše si do duše
Schovávám svoje spisy

Životem šťastně ubití
Smíření... Loučí se navěky
Přec za chvíli se uvidí...
~