Říjen 2017

Slib

31. října 2017 v 16:29 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Až na dřeň našich tvrdých kostí
Zaháčkovaní v minulosti
Tam v podvědomí věční hosti
Dokud zla nebudeme prostí

A nyní opět, zas a znovu
Hledáme cestu, kudy domů
Z Atlantidy zpátky Lví bránou
Kazajkou z těl zdmi obehnanou

Jak ryby ve vesmírné síti
Hledáme smysl svého žití
Nevědomostí značně zbití
Unášení ve vlnobití

Ve slibu držet se za ruce
Do poslední chvíle nevzdát se
Najít se jak pár kapek v moři
A věž se ničí, věž se boří

Nabrečeli jsme oceány
Ty, co už byly přichystány
Jsme v bezpečí všech našich citů
Dokud tvoříme realitu
~

Cosi

28. října 2017 v 19:39 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Být.

člověkem dvou tváří.
Magdalena Máří.

Snít.

o bažinách smutku.
věčnost za minutku.

Tiše.

čekej na znamení.
i když tam nic není.

Schovej se za závoj

Nevěřím.

20. října 2017 v 13:29 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
Nevěřím na nekonečno.
Tečka.

Jestřáb

13. října 2017 v 15:53 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Kdesi v lese na svém trůnu
Sedí víla, luna v lůnu

Půlměsíc jí hrdlo drtí
Je divákem vlastní smrti

A už vítá ji svět snový
Tu zhlédla se v jestřábovi

Až teď tuší, co má v duši
Bezbřehost jí vskutku sluší

Vlétla oknem jako múza
Vášeň, slast i čirá hrůza

Nevinného políbila
Až pak se mu představila:

"Jsem Tvůj strach z té jámy lvové
Odteď bude všechno nové

Budem jiní. Natrvalo."
A jak řekla, tak se stalo

Kdo ho však jen upozornil
Na ty, co jsou ohnivzdorní?

Nevědomost byla v plánu
A tak, až se vzbudil k ránu

Poznal, že strach z jámy lvové
Způsobí, že jestřáb klove
~

Zapomeň

8. října 2017 v 21:14 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Být jen tím, kým chci já sama
Z lásky živá, jsem však drama
Pusto, prázdno, smrt tak mladá
Tvoje nic na moje záda
Tak těžké a úzkostlivé
Ticho a tma. Pomoc… chci ven

Ač nic nevypadá slavně
Vše, co cítíš, je vždy správně

Nehrát si na detektivy
Odfiltrovat cizí vlivy
Čekám blesk po stovce hromů
V pařezu korunu stromu
Mezi zdí a prázdnem tření
Nehledej tam, kde nic není…
~