Srpen 2018

Jsem lovec.

31. srpna 2018 v 19:32 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
Ohromen Tebou
Posedlý Tvou chutí
Být jen tak ve dvou
Představit Tě smrti

Žhnou rudé oči
Jsem lovec. Vlčí zběh
Vlkodlaků pastýř
A vábí mě Tvá krev

~

Najednou změna
Chci jen to, co skrýváš
Jsi očištěná
A bytost, co hlídáš...

Je moje touha
Tys byla v manéži
Jsem jen tmy slouha
kterému na Tobě
nezáleží







Omlouvám se

30. srpna 2018 v 20:20 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Magické slovo
Magická fráze
Když pustíš bolest
Jde se Ti snáze

Když pustíš ego
Poté jsi v míru
Pokora uzdraví
Klid Ti dá sílu

Nahý a slabý
Uznat své chyby
Otevřít srdce
Vážit své sliby

Víš, nejsi nikdy
Středem vesmíru
Až sebe pustíš
Budeš ve smíru

Až budeš vidět
Svět kolem sebe
Projdeš bolestí
Nalezneš nebe

A tam na Tebe budu čekat.

- Tvá duše

~

Zastav se.

23. srpna 2018 v 18:13 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
*Crr crrrr, crr crrrr...*

"Haló?"

Tady Vesmír.

"Ano?"

Jsi v šestinedělí.

Před 10 dny jsi porodila mrtvé miminko.

Tentýž den jsi jej vlastníma rukama pohřbila.

Včera jsi viděla a přijala všechny zbytečné smrti napříč celým Tvým rodem, všemi generacemi. Od počátků.

Všichni kluci a muži zemřelí ve válce se opět shledali se svými matkami.

Díky Tobě.

Bolí Tě tělo, bolí Tě duše, bolí Tě srdce.

Cítíš stesk a prázdné břicho.

Bolí Tě dětství, bolí Tě dospívání, bolí Tě život.

A ne Tvojí vinou.

Potkalas další důležitou duši ve svém životě. A hned na to další.

Bojuješ sama se sebou, se svým osudem, se svými touhami, s rozumem i srdcem, s potřebami a chtěním, s láskou a lpěním.

Zastav se.

Prosím. Pro mě.

~ ♥ ~

Prosím, neubliž mi

23. srpna 2018 v 17:18 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy
Za ruce spolu, a vzhůru do tmy
Jak dva blázni zmatení

A pak jsi najednou řekl:

"Něco Ti svítí skrze hrudník.
Nech mě Ti ho rozevřít."

Ticho... klid... dávám se všanc.
Teď už neutajím nic.
Je mi jedno, co bude.

Moje hruď tisíckrát zalátaná,
jehlu a nit jsem dávno ztratila.
A tak se bojím...

"Vidím jizvy. A čím víc jich je..."

"Tím víc svítím."

"Ty jsi světlo? Kam mě vedeš?"

"To ještě nemáš vědět.
Ale prosím Tě, prosím Tě, prosím Tě moc,
neubliž mi jen proto, aby bylo méně tmy..."

"Jsem jen slon v porcelánu. A ty moje múza.
Odpusť, když zklamu."

"Přestaň. Mlč. Prosím...
Já vím, že vždycky děláme všichni to nejlepší, co umíme."

~

Příběh bažantovitých

22. srpna 2018 v 9:37 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do tmy

"Znáš příběh čeledi bažantovitých?"

"Ne... co to je?"

"To jsou ptáci, kteří všechno prožívají v jediném okamžiku.
A zpívají píseň lásky a vzteku a strachu a radosti a smutku, píseň všeho...
A tak, když jedna z nich potká lásku svého života... je šťastná i smutná.
Šťastná, protože vidí, že pro něj je to začátek...
a smutná, protože ví, že už to skončilo."




(volně přeloženo z I Origins)

Bylo nebylo

21. srpna 2018 v 21:13 | ~ KhaliaArt |  Dialogy se světlem
Bylo, nebylo...

~ Tak bylo, nebo nebylo?

To je jen začátek... toho, co chci psát, co chci říct.

~ ...

Bylo. Samozřejmě... vždycky něco bylo. Teď zbývá otázka, co bude..?

~ Mám pro tebe lepší otázku.

?

~ Tu otázku už znáš. Co bylo, co bude... ale když to spleteš...

Co je teď? :)

~ *Kývne*. A taky - proč chce hlava odpovědi?

Protože je to hlava. A vůbec. Na filosofii nemám náladu. Chci páva...

~ *odchází*.


***
~ *Tmou se line paví zpěv.*

Kde jsi byl tak dlouho?

~ Poslala jsi mě pryč, vzpomínáš?

A přece se nezlobíš...

~ To by nikam nevedlo.

Dej mi odpověď, prosím...

~ Dej mi otázku.

Dám Ti pocit.

~ Ach tak... *vypne hruď a opět zazpívá píseň, tentokrát tesknou...* ~

*Zpívám s ním...*

~ *Přitulí se a jeho slzy dopadají na mou hruď.*

Řekni něco.

~ Zemřel jsem jako lišák, který zradil... i sám sebe. Jsem bytost, na jejíž bedrech leží temný osud celého univerza.

Jsem ztělesněná vina.

Proč mi přinášíš smutek? Vinu? Není to moje.

~ Protože k Tobě dnes přišlo něco, co Tě nutí mě zase zachraňovat.
Píšeš o tom, že umřu. Jak umřu. Čí rukou. A stále doufáš, že to zvrátíš. Že to napíšeš jinak, ale...

Ale nemůžu.

~ Dej mi svobodu. Pusť to. Pusť se.
Věř.

Mám poslední otázku. Prosím, řekni mi pravdu.
Je všechno v pořádku?

~ Ano. Vždycky.

*zmizí*



Vidím, jak...

19. srpna 2018 v 17:59 | ~ KhaliaArt |  Výkřiky do světla
Vidím Tě (opět?)...
cestou přes vesmír a zas zpět
Jak mě unášíš
Daleko, a přec na dotek

Odkud jsi přišel?
Odkud jsem přišla já?
Celý svět zhasnul
Jsme tu
jen my dva

Pořád mi v hlavě zní
Ten hlavový hlas (:
'Proč? K čemu zas?'
A odpověď jen... my.

Zatím nerozumím.
Ale Děkuju.

~ ♥ ~

(a miluju... ale pšššt...)


Verunce

13. srpna 2018 v 21:53 | ~ KhaliaArt |  Poetický klid
Svěží vánek, co mě hladí po tváři
To není vítr, to jsi Ty
Miluji Tě, i když jsi nezůstala
Odešla's zpět do jednoty

Dala jsi nám nejvíce, co jsi mohla
Teď už jen mávám s úsměvem
Vždy je všechno v pořádku, tak jak má být
Jeden vždy musí z kola ven

Obdarovala's mě věčným klidem
A já jen zírám v úžasu
Jak moc se naše slepé oči pletou
Když hledí tupě na krásu

Někde ve tmě, v nás, kde nic neuvidíš
Tam pravda dřímá schovaná
Že ve vesmíru není větší lásky
Než láska druhým předaná

A možná, že k nám jednou zase přijdeš
Až nebudu jen prostředník
Však do té doby, dokud budu živá
Já vzdávám vzhůru obří dík

Celý vesmír se spojil v jednom bodě
Najednou všechno zmizelo
Já jen jsem a dýchám pro ten okamžik
Kdy dala's mi čelo na čelo

Jen otevřít okno, zapálit svíčku…
Najednou už Tě nevnímám
A pak ten vánek, ten dotek z nebes
Jsi v bezpečí. Jsi vzhůru. Tam.

~♥~